AFK Pečky - SK Zeleneč   1 : 2   ( 0 : 1 )

sobota 15.10.   10:00h.

Že jedeme na půdu velmi nebezpečného soupeře jsem upozorňoval celý týden před zápasem. Moje prognóza se vyplnila do puntíku. Ve velmi pěkném areálu nastoupilo mužstvo v konsolidované sestavě a odhodlaní prodloužit svoje neuvěřitelné tažení krajskou soutěží co by nováček. Úvod zápasu jsme zvládli velmi dobře. Byli jsme aktivnější, hráli v pohybu a dostávali se i na dostřel soupeřovi branky. Jenže zakončení byl náš největší problém. Přesto jsme šli do vedení po pohotové střele Tomáše Vilda z levé strany v desáté minutě. Pak jsme špatně naložili s dalšími příležitosti a soupeř se začal čím dál více osmělovat. Naši začali ztrácet pomalu půdu pod nohama a Pečky byli čím dál nebezpečnější. Ještě že naše obrana pracovala spolehlivě a ani soupeř nebyl v zakončení pohotový. Přesto jsme to byli my, kdo přivítal poločasový hvizd hlavního rozhodčího. Do druhé půli domácí vlétli a na dlouhé minuty nás přišpendlili na vlastní polovinu. Když jsme se začali pomalu vymaňovat ze sevření soupeře, stala se věc, která potká asi každého gólmana v kariéře. Střela, no jestli se to tak dá vůbec nazvat, spíše marný nákop směrem k naší bráně, se lehce šinula na našeho brankáře, ale na pětce změnila směr, přesto se zdálo, že Hofi míč bez problému zkrotí, ale najednou pod tělem byl v naší síti. To otřáslo celým mužstvem, nicméně reakce kapitána Veselého byla příkladná, ihned běžel k nešťastnému aktérovi a vydatně ho povzbudil do dalších bojů. Nejenže byl, po trochu slabším výkonu v minulém zápase, jedním z nejlepších hráčů, ale projevil se jako opravdový kapitán a morální tahoun mužstva, což je velmi důležitá role a myslím si, že po této stránce byl ač nevsítil gól, hlavním strůjcem našeho vítězství. Po tomto okamžiku, dostala hra grády a domácí vycítili i možnost vyválčení tří bodů. Trochu jsem vsadil na otřepané kdo chce moc, nemá nakonec nic. Po určité chvíli namlsání soupeře, který čím dál více vysunoval svoje šiky ze své obrany, jsme přeskupili řady, vystřídali aby čerství hráči provětrali prořídlé zadní řady domácích. To se i dařilo, ale tutovky zazdil Černohlávek i Jánoš a tak nakonec rozhodla střela ze střední vzdálenosti Martina Šimona. Musím pochválit oba Spitzery za skvělý výkon o Veselém již byla řeč. Jinak musím říci, že to byl spíše vydřený zápas, kdy se kombinace nedařila dle našich představ a jenom díky zakončení, kdy jsme za celý zápas vyslali dvě nebezpečné střely a ty skončili v síti jsme vyhráli. Z tohoto pohledu jsme asi vyhráli zaslouženě, neboť soupeř byl v zakončení ještě nemohoucnější. K rozhodující brance nám i dopomohlo frenetické hnaní domácích fanoušků na zteč, kterému podlehl i trenér a uvolnění středu hřiště nám velmi pomohlo. /Novák Pavel - trenér/